V pondělí 2.července jsem sebral doma všechnu odvahu, vercajk, zásoby a něco vědomostí, nastartoval škodověnku a vzrazil ku Trutnovu. Tam jsem měl podle propozic nastoupit do autobusu. Na první zádrhel jsme nemuseli dlouho čekat - oba autobusy, které mimochodem odjížděly od Trutnova, se tam prostě nestavily a jely rovnou na Hradec! Nebýt manželky Máry Skalického, která přijela s autem a károu, tak nevím, jak by to dopadlo!
   A tak nás šest, kteří jsme "odjížděli" z Trutnova, se nalodilo do ohromného patrového Neoplánu až v Jaroměři. Samozřejmě jsme zabrali ihned ta nejexkluzivnější místa v předu. To jsme ještě netušily, že se budeme celou cestu modlit, abychom nepotkali nízký most!!
   Pak jsme se ještě plnily v Hradci a Praze. Okolo půl jedenácté jsme vyráželi z Prahy. Noc v autobuse si asi dokážete představit - chyběl mi hlavně někdo známej na pití piva!
   Ráno jsme byly v půl deváté na místě určení. Dozvěděli jsme se radostnou zprávu, a to že lanovka nejezdí a musíme tudíž nahoru pěšky. Ruksaky nám naštěstí vyvezli nákladní lanovkou - asi bych se prohnul pod narvanou Patagonií, ještě narvanější taškou a ještě 30l Salewou! Nahoru se šlo okolo 3,5h. Aspoň jsem se cestou nahoru seznámil s Vláďou, který tam byl taky sám. Byl taky z Alpin clubu, ale v Aši. S nim a ještě se dvěma Jíčíňáky, které jsem tam odchyt, sem bydlel na docela pěkném pokoji.
   Hned první den byl připraven odpolední program. Po malé svačince jsme šli asi půl hodinky na prudký sněhový žlab, abychom v tom mokrém firnu trénovali chytání pádů na sněhu. Jeden si vybudoval stanoviště a ten druhý se rozeběh a hodil držku, přičemž byl za chvíli totálně mokrej.
   Každý den jsme měli pauzu od 16 do 18 hodin. Pak následoval večerní program. V této pauze jsme skoro všichni dřepěli ve spojovacím tunelu od lanovky k chatě a vařili si večeři. Museli jsme být v tunelu, protože všude jinde byly hlásiče požáru, které nebylo s našimi plynovými vařiči těžké zaktivovat. Výhodou bylo, že domovníkem na této chatě byl slovák, takže nám vždy všechno vysvětlil. Nemuseli jsme aspoň poslouchat rakušáky, kteří mě jsou už od pohledu nepříjemní. První den jsme měli po večeři volno. Ja jsem ho vyplnil samozřejmě studiem a získáváním informací, které jsem měl nabýt při přednáškách v ČR. Musím říct, že kluci, kteří se mnou bydleli mi docela pomohli. Noc v posteli byla úžasná.
   Ve středu jsme vyrazili v 8 hod. a šli jsme na čelo ledovce Eiskögele.

Pohled z mého pokoje - Eiskögele 3434m.

Cvičili, no spíš jsme jenom lezli na ledovcovém ledu. Byly jsme taková pohodová skupina, ale měl jsem štěstí, protože to byly samí výborní lezci. Když nás to přestalo bavit, šli jsme se povalovat na morénu pod ledovec. Tam jsme si povídali o lavinách, protože nám byl na večer slíben testík z lavin a ze záchrany v horách. Taky že jo a nebyl jediný. Naštěstí to byla teamová práce.
   Ve čtvrtek jsme měli naplánováno skalní lezení. Zamířili jsme na protější kopec, kde se nacházel asi 4-délkový skalní útvar nazývaný Hoch Fürleg 2943m.